Dnešní člověk nemá čas, aby se na chvilinku zastavil a zamyslel nad svým životem. "Nemáme čas se zamyslet, zda je náš život smysluplný, zda jsme šťastní, zda máme to, co nám přináší radost a potěšení na srdíčku. Chováme se tak, jak se od nás očekává a děláme to, co dělají ostatní. Jsme jehlou v kupce sena. Jsme jako ostatní, jsme jako ten vedle nás. Ale my to děláme úmyslně! My chceme být jako ten druhý! Chceme vypadat stejně, chceme mít to samé, chceme dělat to stejné - je to normální?"
Co když chci být jiná? Chtěla bych se radovat z obyčejných věcí a chtěla bych mít kolem sebe hodně lásky. Mohu být šťastná sama pro sebe? Mohu mít svůj vlastní sen? Chci být jiná :o)
Život je někdy velmi skoupý,
uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového.
Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina.
V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc,
než dokážete přijmout.
Paulo Coelho
Když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit.
Paulo Coelho
Tak to jsem JÁ a můj přítel Ondra mě fotí. Jak si mám vzpomenout na všechny zážitky, které jsme spolu prožili? ....
... přece jenom je to už devět, deset nebo jedenáct let! Na co si vzpomenu, to sem postupně napíši a na co si nevzpomenu, to zůstane schované jenom v mých myšlenkách.
... a tady je moc chytrý pán, který to vidí trochu jinak:
Kdy budete žít?! Kdy?!
Kdy se naučíte radovat z každého nádechu?!
Teď udělejte nádech a výdech. To, co jste cítili v tom momentě, už nikdy nevrátíte. Konec! Představte si, že se už druhý nádech – výdech nemusí konat. Život se skládá z toho, co v ten moment vidíte, co cítíte, kdo je s vámi.
Nemyslete jen na zítřejší den, už dnes se zbavte námitek vůči životu, zbavte se zklamání a urážek atd., atd., atd.…
Neodkládejte svůj život na zítra, milujte, tvořte, radujte se dnes! Ano-ano! Právě teď, můj drahý!
Podle té známky, kterou jste si dali, se dá soudit, že ve vašem nitru hospodaří zlo. Znovu jste si změřili svůj charakter výkřiky: „Málo!“
Cokoli získáte, čehokoli v životě dosáhnete, vás vede k ještě větší nespokojenosti, ještě více hořkosti, rozčarování a smutku.
Nejstrašnější ale je, že vám život utíká. Člověk stojící na prahu věčnosti, si s ohlédnutím uvědomuje nesmyslnost mnohých přání, dosažených a získaných věcí. Tehdy, kdy přichází skutečné rozčarování a smutek, je ale bohužel pozdě.
Mirzakarim Norbekov
