Srpnový víkend v Brdech
autor Michal Dvořák 29.8.2009 2:30 ráno
Úryvek z knihy Plešivecké tajemství:
Okolí plešiveckého vrcholku a především jeho bohatství je již od nepaměti předmětem sporu mezi několika silami působícími na tomto území. Nikoliv omylem je v okolí situováno nespočet vojenských stanovišť naoko zaštítěných vojenským prostorem. Podstata tajemství na tomto místě ukrytého byla po dlouhá staletí všemožně překrucována a to jak úmyslně vládnoucími orgány, tak neúmyslně skrze lidové příběhy. Lidskou podstatou je strach z neznámého, nelze se tedy podivovat snaze vysvětlit si zdejší záhadné události pomocí přítomnosti skřítků, obrů či snad dokonce hadí princezny. Co za těmito figurami lidské fantazie skrývá skutečnost, si však představit nelze. Skutečnost je totiž vždy daleko děsivější, než naše nejbujnější představy.
Prameny tvrdí, že ten kdo míní projít touto krajinou, jejíž krása nebyla poskvrněna lidskou rukou ze zřejmých důvodů, nebo zde snad dokonce přespat, pak musí být velice opatrný ve svém počínání. Za žádnou cenu po sobě nesmí zanechat jakékoliv stopy. K táboření se doporučuje využívat již vytvořená tábořiště. Kdo je zde vytvořil, je v dostupných pramenech předmětem sporu. Ti střízlivější tvrdí, že to byli dávní dobrodruzi, kteří se odvážili do těchto míst a snad i přežili. Jiní pak tvrdí, že byla tábořiště vystavěna samotnými tajemnými plešiveckými bytostmi, které se takto snaží ochránit zbytek svého panství před zpustošením nezvanými návštěvníky. Další prameny tomuto názoru sekundují s tím rozdílem, že prý se jedná o způsob nalákání hostů na jedno místo, kde se s nimi lze snadněji vypořádat. Jak tomu je ve skutečnosti se pravděpodobně dozvíme, neboť plánem je na noc navštívit právě takové tábořiště.
Pramen dále uvádí jakési rituály a úkoly, které je třeba provést, aby byla člověku umožněna bezpečná návštěva „sporného území“. Přestože mnozí z nás jistě pověrčiví nejsou, je lepší nic nezanedbat, přecijen na každém šprochu… Chystáme se zde strávit noc a nikdo rozhodně nemá rád slůvko „kdybychom“. Výtahy úkolů následují v pořadí, v jakém budeme daná místa navštěvovat podle naplánované trasy.
Malé smaragdové jezírko
Jedná se prý o oblíbené místo ducha Fabiána. Zde často truchlí nad ztrátou své ženy Medulíny. Jezírko se nachází na samém začátku našeho pochodu nebezpečnou oblastí. Je dobré si proto Fabiána naklonit na svou stranu. Prameny tvrdí, že je třeba si s ním připít na žal. A to jakoukoliv kořalkou. Stručný výtah popisující Fabiánovo hoře následuje.
Dobrý duch Brdských lesů Fabián býval kdysi šlechticem. Svou milovanou ženu Medulínu si odvedl do svého hradu na hoře Baba. To se ale ani trochu nelíbilo bývalé Fabiánově milence. Protože to byla čarodějnice, hrad i jeho obyvatele začarovala. Hrad zmizel, z Fabiánovy ženy se stala bylinka zeměžluč a z Fabiána duch. Ovšem dobrý, který dodnes chrání Brdy. Někdy je mu však smutno a to se tu ozývá dlouhé žalostné houkání, které v žádném případě nenapodobujte. Zle by se vám vedlo.
Starý strom na rozcestí
Pod plešiveckým hřebenem stojí strom, který svou korunou skrývá znamení ve formě malé kamenné mohyly. Pokud prý mohyla stojí, jedná se o dobré znamení (o tom, co ono „dobré“ konkrétně znamená, zdroje mlčí). Pokud však je mohyla pobořena, doporučuje se vzít nohy na ramena a utíkat co nejkratší cestou ven z lesa. Možností snad ještě je mohylu znovu postavit, ale bylo by nutné ji postavit zcela správně (opět není známo, co to vlastně znamená).
Smaragdové jezírko
Jezírko má opravdu po celý rok smaragdovou barvu. Snad za to může hadí královna, která v něm prý žije. Občas se zjevuje v podobě panny a kdo uslyší její nářek, do roka zemře. Své sídlo má i na Krkavčích skalách.
Hadí královna dokáže být neskutečně krásná a neméně krutá. Avšak je to její pýcha, která řídí její činy. Slabost má pro odvážná srdce. A toho, kdo vkročit do jejího jezera se odváží, dalšího rána dožít se nechá. Když však rozmar chytí, i dar dopluvší do útrob jezera ocení.
Z porovnání s dalšími texty plyne, že stačí smočit nohy po kolena v jezeru, případně postavit lodičku se stožárem. Ta však musí doplout co nejblíže středu jezera a tam se potopit. První způsob se zdá být jistějším.
Fabiánův pramen
Pokud jsme se již seznámili s Fabiánem u malého jezírka, pak již nás zná a nebude klást problémy. Jinak prý je třeba být ve střehu a v případě jakýchkoliv podivných úkazů raději studánku urychleně opustit. Nabrat vodu je však pro další postup nutné, viz úryvek.
Zlé síly plešivecké proradné jsou pořádně a odradit nezvané hosty se snaží všemožně. Takový poutník zjistí posléze, že všechna voda co při sobě měl, v ocet se záhadou proměnila.
Podle starších textů návštěvníci jako ochranu před tímto „kouzlem“ nabírali vodu z Fabiánova pramene, pokud jim to prý dovolil (nikde není udána informace jakým způsobem žádat o povolení). Aby ochrana působila, musí mít každý u sebe alespoň půl korbele vody na kámen své hmotnosti. Nejméně však korbel.
Viklan
Texty tvrdí, že v okolí plešivce žili a dokonce ještě žijí obři. Kde se schovávají, je tedy velkou otázkou. Nejí prý kameny, jak si někteří myslí vzhledem k tomu, kolik se jich na hoře válí (tolik by se jich neválelo, kdyby je skutečně jedli), ale mají to být obyčejní všežravci, jako my samotní. Proto by možná člověk neměl zanedbat ani tento malý úkol.
Pozůstatkem po rozbrojích brdských obrů je viklan. Obr z Komorska unesl plešiveckému obrovi dceru a viklan je prý jedním z kamenů, kterými po sobě házeli. Každopádně dcera plešivckého obra se mezi ně vrhla a usmířila je. Odtud se pak vrátili domů a tak jedno plešivecké místo nese název "Na vratech".
Nepříliš inteligentnímu obrovi svou úctu předvedeš nejlépe názorně a to vystavěním mohyly. Její výška dává jasně najevo míru vzdávaného holdu. Proto by měla být samozřejmě co nejvyšší. Nedoporučuje se urazit obry něčím s méně než šesti kameny. Avšak ve skutečnosti prý postačuje dva kameny za každou píď nad dva lokte vlastní výšky. Méně než čtyři kameny by však znamenalo urážku.
Čertova kazatelna
Protože na tomto místě je nádherný výhled do okolní krajiny, říká se, že jej využíval sám ďábel, aby dohlížel na ničení morálky, křivení charakterů a obecně potírání všeho dobrého. Jak nyní vidíme, příliš se mu to nepovedlo (nebo ano?). Přesto se však říká, že kdo na kazatelně při návštěvě Plešivce neprolije vlastní pot a krev, ten propadne ďáblu, život prožije ve znamení zkaženosti a bude všemi opovrhován. Ďábel žádá jeden klik za každý rok života, aniž by dotyčný opustil kazatelnu. Dále však je nutné ještě pomocí mapy a kompasu pojmenovat nejméně jeden neznámý objekt ve výhledu.
Fabiánova zahrádka
V oblasti akropole magické síly nabývají podivné síly a snad proto je toto místo prý místem kde se za filipojakubské noci slétají brdské čarodějnice. Zde také pěstuje Fabián kouzelné avšak očím smrtelníků neviditelné byliny, kterými pak uzdravuje.
Dobrý duch přijme návštěvníky do své zahrádky a nechá je zde i přespat avšak s jednou podmínkou. Každý pozná alespoň jednu rostlinu, která zde roste.
Tábořiště
Netušíme, kdo jej zde vytvořil ani k jakému účelu (doufáme, že k táboření). Protože však v noci prý toto místo obcházejí zlí duchové, je třeba nějaká ochrana. Každý než se uloží ke spánku, musí u své hlavy do země nakreslit obrazec, který ho nejlépe vystihuje. Jen ten prý dokáže duchy zadržet v bezpečné vzdálenosti. Chlad, který kolem sebe šíří, a podivné zvuky, ze kterých se ježí chlupy, však obrazec potlačit nedokáže.