Milovice 20-06-2009
Milovice mě lákaly od té doby, co mi o nich zasvěceně vyprávěl bráška. Milovice jsou známé pro svůj bývalý vojenský výcvikový prostor. Tato oblast byla využívána již v době Rakouska-Uherska za vlády Marie Terezie. Prozkoumat jsme se je vydali ve složení Honza, bráška, Ondra a já. Velitelem výpravy jsme ustanovili Honzu, pro kterého je vojenství velkým koníčkem a který nám celou cestu přednášel a vyprávěl a povídal a my s nadšením poslouchali. Navíc pro nás Honza připravil bojový plán, který nám však trochu kazilo příliš dobré počasí a s ním spojené extrémní množství civilistů v areálu (pozn. já byla za krásné počasí vděčná, tuto větu jsem zkopírovala z boy´s diary). Po krátkém obědě jsme vyrazili na Pozorovatelnu, kde nám byla sdělena situace a určeny taktické cíle. Učili jsme se býti rychlí, neviditelní, povídat si pomocí rukou a nezaleknout se nepřítele. Zkrátka kromě toho, že to bylo zajímavé, tak to byla také velká sradna. Prozkoumali jsme Boží Dar, Kozí hřbety, Mordovu rokli, letiště apod. a také jsme potkali skupinu airsofťáků, přímo před hotelem. Spali jsme pod širým nebem, mezi Kozími hřbety a Mordovou roklí, kam nebylo vidět z žádné cesty. Probudilo nás sluníčko a pro mě to bylo nejkrásnější ráno tohoto roku 2009. Po snídani jsme se vydali do Mordovy rokle, na kterou jsem se těšila ze všeho nejvíc. Všichni totiž povídali, jak je to nebezpečné a strach nahánějící místo. Bohužel jsme zjistili, že Mordova rokle je kompletně uzavřena a otázkou je, zda někdy bude podzemní komplex ještě volně přístupný. Vydali jsme se tedy cestou přes Boží Dar zpět k autu do Milovic.